Novinky
Reportáž: Jak se v Brně školí VZMR a ZPŘ?
31. 1. 2018
Teoreticky jsem to znala. Ve škole jsme tyto druhy výběrových řízení probírali a já jsem byla vzorná studentka. V praxi jsem ale ve spoustě věcí neměla jasno. Proto jsem vyrazila školení o veřejných zakázkách malého rozsahu a zjednodušeném podlimitním řízení. A jak to probíhalo?
Místo školení jsem našla snadno. Názorná mapa na stránkách webu QCM školení nakonec ani nebyla třeba, autobus číslo 61 zastavil přímo před budovou INBITu. Těm, kteří dorazili autem, se ale jistě hodila. Uvnitř mě přivítala milá organizátorka, poradila mi, kam odložit kabát a usadit se. Její vstřícný přístup jsem ocenila nejen já, ale i ostatní účastníci.
„Jídla bylo dost, jen ponúkání málo,“ říkával můj strýček z Velké nad Veličkou. Tady to neplatilo. Ještě před začátkem školení nám bylo nabídnuta káva a čaj, bufetový stůl přetékal chlebíčky, zákusky a elegantně naaranžovanými mísami s ovocem.
Ovšem: nejsem tady, abych se najedla. Školení začalo přesně v devět. Úvodní představení pořadatelské firmy QCM nezabralo ani dvě minuty. Po úvodním slovu nám organizátorka představila lektora Mgr. Ing. Jana Hajzlera.
Ještě před samotným výkladem nechal lektor kolovat materiály. Metodiky k výběrovým řízením jsme si prolistovali jen zběžně, k důkladnému prostudování obsáhlého spisu by nám nestačilo ani víkendové školení. Kromě metodik učebnou kolovaly i přehledné tabulky, které usnadnily orientaci v postupech obou typů řízení. Právě díky tabulkám se znalosti jednotlivých účastníků „homogenizovaly“. Přiznám se, patřila jsem k těm slabším. Ačkoli nás na Právnické fakultě s oběma typy řízení seznámili poměrně důkladně, oproti lidem, kteří s nimi přicházejí v rámci své profese denně do styku, byly mé znalosti značně nepraktické. Takových nás nebylo mnoho, lektor se proto zaměřil na rozbor problematických úseků obou typů řízení, které dokládal konkrétními situacemi ze své praxe.
Praktické příklady dávaly školení spád, inženýr Hajzler neodbíhal od tématu a držel se stanoveného programu. Ticho v učebně přerušovaly jen dotazy účastníků. Z dob studia i z jiných školení jsem zvyklá vídat, že se posluchači (někdy i poněkud bezostyšně), věnují svému smartphonu víc než informacím. Mobily tentokrát ležely na stole netknuté. Nikdo se nenudil.
Na oběd jsme odcházeli v poněkud rozporuplné náladě, informací zaznělo hodně, v žaludku sice díky občerstvení nekručelo, ale hlava už si potřebovala odpočinout. Dotazy padaly i na obědě, na který nás lektor doprovodil. Když už jsem zase u toho jídla: oběd byl skvělý, nemohli jsme se rozhodnout, které ze dvou jídel zvolit.
Velká porce jídla nás na chvíli uspala, lektor však naši malátnost brzy dokázal zlomit. Po obědě jsme se nejprve věnovali interním předpisům, lektor předvedl, jak by měl dobrý interní předpis vypadat, a výslednou skutečnost doložil příklady z vlastní praxe.
Školení jsme ukončili shrnutím. Ptát se přede všemi jsme se ostýchali, jsem proto inženýru Hajzlerovi vděčná, že nespěchal a udělal si čas a odpověděl i na individuálně položené otázky.
Toto, ale i jiná užitečná školení najdete na adrese:
